Chýnov je jedním z nejdéle trvale osídlených míst Čech. První písemná zmínka o Chýnově v Kosmově Kronice české se váže k roku 981. Chýnov byl spolu s Doudleby a Netolicemi pomezním hradem panství knížete Slavníka na ochranu proti Rakousům. Hradiště stálo na ostrohu v místech dnešního zámku, ze tří stran chráněno potokem, čtvrtá strana měla opevnění umělé. Po vyvraždění Slavníkovců se majiteli Chýnova stávají Přemyslovci. Od roku 1250 patřil Chýnov pražskému biskupství a za arcibiskupa Arnošta z Pardubic byla přestavěna zdejší tvrz na nový hrad. Od roku 1413 není Chýnov církevním majetkem a dostává se do držení světských feudálů. Ve druhé polovině 15. století získali Chýnov Malovci z Malovic, kteří se potom také psali z Chýnova. Obnovili hrad a jejich nejvýznamnějším počinem bylo přizvání slavného rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan ke stavbě vodovodu.Voda se přiváděla otevřenou strouhou ze vzdálenosti více než dvou kilometrů do Návozského rybníka a odtud sosnovými rourami do několika městských kašen a studní. Současně se stavbou vodovodu byl roku 1581 postaven pivovar, který sloužil až do roku 1948. Roku 1719 celé panství připadlo rodu Schwarzenberků. Příslušníci tohoto rodu zároveň byli posledními feudálními pány Chýnova. Schwarzenberkové přestavěli starý hrad na barokní zámek (1729). Od nepaměti měl Chýnov též právo trestní a hrdelní. Šibenice původně stávala na vrchu Oboře, roku 1708 byla vystavěna v místech, kde se dnes říká "Na spravedlnosti". Až do roku 1761, kdy byla zbořena, se zde popravovalo.

zpět na úvodní stranu