 Jménem
Schwarzenberský palác je označován monumentální palácový
soubor postavený v letech 1545-1567 na dnešním Hradčanském
náměstí.
V západním křídle paláce bylo archeologickým výzkumem
zjištěno několik sídlištních objektů, které pochází
z 11.-13. stol. Sídelní kontinuita pokračovala i v závěru
13. stol. V souvislosti s novou parcelací města byla
situace 14. stol. zachycena v podobě vyrovnávacích vrstev.
Na městišti dnešního Schwarzenberského paláce stál ve
druhé polovině 14. a v 15. století vetší počet domů.
Nejvýchodnější část parcely zaujímal menší dům "U
červených dveří". Sousední dům, poprvé zapsaný
v roce 1371, se na poč. 16. stol. označoval jako "U
zelených oken". Třetí dům v západní části pozdějšího
paláce v roce 1406 věnovala jeho majitelka Kateřina
Kaplířová ze Sulevic kapitule pro vybudování útulku
pro dvanáct zbožných panen nebo vdov panského stavu.
Dále zde stály domky oltářů sv. Prokopa a sv. Alexia,
které se později staly součástí parcely domu "U
červených dvěří".
Po katastrofálním požáru Prahy v roce 1541 koupil dva
pohořelé domy Jan ml. z Lobkowicz. Třetí dům se do majetku
Lobkowiczů dostal v roce 1565. Výstavba samotného paláce
začala pravděpodobně již v polovině 40. let 16. stol.
a dokončena byla zřejmě v roce 1567. Po renesanční přestavbě
se ze středověkých domů zachovaly pouze sklepy někdejšího
domu "U zelených oken", které jsou dnes součástí
východního křídla paláce. Stávající půdorys "T"
získal palác ve druhé etapě výstavby v 60. letech 16.
století.
V roce 1594 upadl stávající majitel paláce, Jiří z Lobkowicz,
v nemilost císaře Rudolfa II. a pro urážky majestátu
byl odsouzen ke ztrátě majetku ve prospěch císaře.  V
rámci konfiskace byl pořízen podrobný soupis movitého
inventáře podle jednotlivých místností. Císař Rudolf
II. záhy vyměnil zkonfiskovaný palác s Petrem Vokem
za Rožmberský palác na Pražském hradě. Po smrti Petra
Voka přešel na krátko palác do majetku Švamberků. Na
základě konfiskace byl palác v roce 1624 převeden do
majetku knížete z Eggenbergu. Jediná větší závažnější
přestavba se realizovala v roce 1710 podle plánu M.
Canevalla. Do majetku Schwarzenberků se palác dostal
v roce 1719, kdy se dědičkou paláce stala vdova po Janu
Kristiánovi z Eggenbregu, Marie Ernestina, rozená ze
Schwarzenbergu.
Ve Schwarzenberském paláci byly provedeny drobnější
barokní i klasicistní změny. Poslední větší stavební
úprava byla provedena v roce 1871, kdy velká vichřice
shodila štít na fasádě směrem do Hradčanského náměstí.
Obnovou štítu byl pověřen architekt Josef Schulz, který,
pokud možno, využil zbytků výzdoby a nedochované části
doplnil novou kresbou.
Po roce 1948 přešel palác do majetku Čsl. státních lesů
a v letech 1950-1951 byl převeden na ministerstvo národní
obrany, které do něj umístilo Vojenské historické muzeum.
V roce 1991 byl v rámci restitucí vrácen Karlu Schwarzenberkovi.
V roce 2002 přešel Schwarzenberský palác do správy Národní
galerie.
Použitá literatura:
Bečková, K. 2000: Zmizelá Praha, Hradčany a Malá
Strana, Praha.
Vančura, J. 1976: Hradčany, Pražský hrad, Praha.
Vlček, P. a kol. 2000: Umělecké památky Prahy, Pražský
hrad a Hradčany, Praha.
|
